České vánoční filmy, které zahřejí u srdce i po letech

Tři oříšky pro Popelku

Mezi nejoblíbenější české vánoční filmy bezpochyby patří Tři oříšky pro Popelku, který se stal neodmyslitelnou součástí vánočních svátků nejen v České republice, ale i v mnoha evropských zemích. Tento československo-východoněmecký snímek z roku 1973 režiséra Václava Vorlíčka přinesl divákům nezapomenutelný příběh, který spojuje prvky klasické pohádky s jedinečnou atmosférou české kinematografie.

Libuše Šafránková v hlavní roli Popelky ztvárnila postavu, která se stala symbolem něžnosti, odvahy a spravedlnosti. Její charismatický výkon společně s Pavlem Trávníčkem v roli prince vytvořil nezapomenutelnou filmovou dvojici. Příběh vypráví o mladé dívce, která žije na statku se svou macechou a nevlastní sestrou, které ji využívají jako služku. Díky kouzelným oříškům, které dostane od svého přítele Vincka, získává Popelka možnost proměnit se a účastnit se královských slavností.

Film se natáčel na několika ikonických lokacích, přičemž nejznámější jsou záběry z švýcarského zámku Moritzburg nedaleko Drážďan a českého zámku Štiřín. Zimní atmosféra, nádherné kostýmy a podmanivá hudba Karla Svobody vytvářejí dokonalou vánoční pohádkovou atmosféru. Zejména píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš se stala nesmrtelnou melodií, která se váže k českým Vánocům.

Scénář Františka Pavlíčka, který vycházel z klasické pohádky Boženy Němcové, přinesl do příběhu moderní prvky a vytvořil Popelku jako sebevědomou mladou ženu, která je výbornou jezdkyní a střelkyní. Toto pojetí bylo na svou dobu velmi progresivní a dodnes inspiruje diváky po celém světě. Magické tři oříšky ukrývající troje překrásné šaty symbolizují nejen proměnu Popelky, ale také její cestu k samostatnosti a štěstí.

Výroba filmu byla poznamenána náročnými podmínkami zimního natáčení, kdy teploty klesaly hluboko pod nulu. Přesto se podařilo vytvořit snímek, který se stal kulturním fenoménem. Zajímavostí je, že v německy mluvících zemích je film dokonce populárnější než v České republice, kde se stal standardní součástí vánočního televizního programu.

Tři oříšky pro Popelku představují dokonalé spojení pohádkového kouzla, romantického příběhu a tradičních hodnot. Film vyniká nejen výpravou a kostýmy, ale především autentickými výkony herců a přirozenou režií. Každoroční vysílání během vánočních svátků se stalo tradicí, která spojuje generace diváků a připomíná jim kouzlo Vánoc. Snímek tak zůstává živým důkazem zlaté éry české kinematografie a její schopnosti vytvářet nadčasová díla, která oslovují diváky napříč kulturami a generacemi.

Anděl Páně 1 a 2

Mezi nejoblíbenější české vánoční filmy bezpochyby patří pohádkový příběh Anděl Páně, který se dočkal i úspěšného pokračování. První díl z roku 2005 představuje anděla Petronela, nešikovného pomocníka v nebeské kanceláři, který se dostává do problémů kvůli své roztržitosti a přehnané sebedůvěře. Jeho příběh začíná, když omylem způsobí chaos v nebeské kartotéce a za trest je poslán na Zemi, aby napravil jednu křivdu a dokázal, že si zaslouží své místo v nebi.

Název filmu	Rok vydání	Režisér	Hlavní hvězda	Délka (min)
Tři oříšky pro Popelku	1973	Václav Vorlíček	Libuše Šafránková	85
Anděl Páně	2005	Jiří Strach	Ivan Trojan	90
Anděl Páně 2	2016	Jiří Strach	Ivan Trojan	99
S čerty nejsou žerty	1984	Hynek Bočan	Vladimír Dlouhý	91
Pelíšky	1999	Jan Hřebejk	Jiří Kodet	116

V roli Petronela exceluje Ivan Trojan, kterému skvěle sekunduje Jiří Dvořák v roli věčně podrážděného čerta Uriáše. Jejich vzájemná chemie a vtipné dialogy tvoří páteř celého filmu. Příběh se odehrává v předvánočním čase v malé vesnici, kde Petronel musí pomoct napravit křivdu mezi dvěma znepřátelenými rodinami. Režisér Jiří Strach dokázal vytvořit působivou atmosféru českých Vánoc, plnou tradic a kouzelných momentů.

Druhý díl Anděl Páně 2 z roku 2016 na úspěch prvního dílu navázal a podle mnoha diváků jej dokonce předčil. Tentokrát se Petronel s Uriášem vydávají hledat ztracené jablko poznání, které se z nebe skutálelo na Zemi. Jejich dobrodružná cesta je plná humorných situací, ale také hlubších myšlenek o odpuštění, přátelství a lidské povaze. Film získal řadu ocenění a stal se jedním z nejnavštěvovanějších českých filmů roku.

Oba díly vynikají precizními kostýmy, výpravnou scénografií a působivými vizuálními efekty, které nikterak nezaostávají za zahraničními produkcemi. Zvláštní pozornost si zaslouží také hudební doprovod Michala Pavlíčka, který dokonale podtrhuje vánoční atmosféru. Filmy se pravidelně objevují v televizním vysílání během vánočních svátků a staly se již neodmyslitelnou součástí českých Vánoc.

Důležitým aspektem obou filmů je jejich schopnost oslovit diváky všech věkových kategorií. Zatímco děti ocení pohádkový příběh a vtipné situace, dospělí mohou objevit hlubší rovinu příběhu s morálním poselstvím. Filmy také citlivě pracují s křesťanskou tematikou, kterou představují přístupnou a nenásilnou formou. Režisér Jiří Strach dokázal vytvořit díla, která respektují české vánoční tradice a zároveň přinášejí svěží a moderní pohled na klasické pohádkové motivy.

Úspěch obou filmů spočívá také v perfektním obsazení vedlejších rolí, kde se objevují známí čeští herci jako Oldřich Navrátil, Jiří Bartoška, Aňa Geislerová nebo Veronika Žilková. Jejich výkony dodávají příběhu na věrohodnosti a pomáhají vytvořit autentický obraz českého venkova a jeho obyvatel. Díky tomu se Anděl Páně stal moderní vánoční klasikou, která si našla cestu do srdcí českých diváků a inspirovala vznik dalších kvalitních českých pohádek.

S čerty nejsou žerty

Mezi nejoblíbenější české pohádky všech dob bezpochyby patří S čerty nejsou žerty, která měla premiéru v roce 1984. Tento vánoční filmový klenot režiséra Hynka Bočana se stal nedílnou součástí českých vánočních svátků a každoročně přitahuje k televizním obrazovkám statisíce diváků. Příběh mladého Petra Máchala, kterého brilantně ztvárnil Vladimír Dlouhý, vypráví o křivdě, spravedlnosti a lásce.

V pohádce exceluje Josef Kemr jako čert Školník, který se stává Petrovým průvodcem a pomocníkem v pekle. Nezapomenutelný je také výkon Ondřeje Vetchého v roli knížepána, který svou chamtivostí a zlou povahou představuje dokonalý protipól dobrosrdečného Petra. Pekelné scény byly natáčeny v autentických prostorách pískovcových jeskyní v Českém ráji, což dodává filmu jedinečnou atmosféru.

Scénář Adolfa Borna a Jiřího Justa mistrovským způsobem kombinuje prvky klasické pohádky s humorem a sociální kritikou. Příběh o mladém mlynářském synkovi, který se musí vypořádat s nespravedlností a křivdou ze strany vrchnosti, rezonuje s diváky napříč generacemi. Kostýmy Marie Franková dokonale vystihují jak venkovské prostředí, tak pekelnou říši, přičemž zejména čertovské kostýmy patří k nejpropracovanějším v české filmové pohádkové tvorbě.

Hudba Jaroslava Uhlíře a texty Zdeňka Svěráka vytvářejí nezaměnitelný hudební doprovod, který podtrhuje jak dramatické, tak komické momenty filmu. Píseň Není nutno se stala skutečným evergreenem, který zná prakticky každý Čech. Kamera Jiřího Macháně zachycuje překrásnou českou krajinu a vytváří kontrastní atmosféru mezi světem lidí a pekelnou říší.

Film vyniká propracovanými dialogy a množstvím nezapomenutelných hlášek, které se staly součástí české lidové slovesnosti. Morální poselství o vítězství dobra nad zlem je podáno přirozeně a bez zbytečného mentorování. Zajímavostí je, že některé trikové scény, především ty v pekle, byly na svou dobu velmi pokrokové a dodnes působí přesvědčivě.

Vánoční atmosféra je ve filmu zachycena především prostřednictvím zimních exteriérů a lidových tradic. Přestože se nejedná primárně o vánoční pohádku, stala se nedílnou součástí českých vánočních televizních programů. Každoroční vysílání během svátků jen potvrzuje její kultovní status a nadčasovost. Film také vyniká dokonalým obsazením vedlejších rolí, kde excelují například Karel Heřmánek jako čert Vraník nebo Jaroslava Kretschmerová jako Adélka.

S čerty nejsou žerty představuje vrchol české pohádkové tvorby osmdesátých let a dodnes slouží jako měřítko kvality pro nově vznikající pohádkové filmy. Kombinace tradičních pohádkových motivů s originálním zpracováním, vynikajícími hereckými výkony a nadčasovým poselstvím z ní činí dílo, které si zachovává svou působivost i po několika desetiletích od svého vzniku.

Pyšná princezna

Mezi nejoblíbenější české filmy, které se tradičně vysílají v období Vánoc, patří bezesporu pohádka Pyšná princezna z roku 1952. Tento nadčasový snímek režiséra Bořivoje Zemana se stal jedním z klenotů české kinematografie a pravidelně se objevuje ve vánočním televizním programu. Film vznikl na motivy pohádky Boženy Němcové Potrestaná pýcha a v hlavních rolích excelují Alena Vránová jako princezna Krasomila a Vladimír Ráž jako král Miroslav.

Příběh vypráví o pyšné a rozmazlené princezně Krasomile, která žije na zámku svého otce v království Půlnočním. Její pýcha a povýšenost dosáhly takového stupně, že odmítá všechny nápadníky a vysmívá se jim. Když se o její ruku uchází král Miroslav z království Půldenního, přichází v přestrojení za zahradníka, aby poznal pravou povahu princezny. Během jeho pobytu na zámku dochází k řadě komických situací, které jsou umocněny výkony vedlejších postav, zejména rádce Jakuba v podání Stanislava Neumanna a královského zahradníka ztvárněného Jaroslavem Marvanem.

Vánoční atmosféra je ve filmu podtržena nádhernými zimními záběry, pohádkovými kostýmy a nezapomenutelnou hudbou Dalibora C. Vačkáře. Scény natáčené na hradě Křivoklát a v okolí Průhonického parku dodávají filmu autentickou pohádkovou atmosféru, která je divákům blízká právě v období Vánoc. Nezapomenutelná je také píseň Rozvíjej se poupátko, která se stala symbolem filmu a dodnes ji znají generace diváků.

Film vyniká nejen svým zpracováním, ale i morálním poselstvím o důležitosti pokory a lásky nad materiálním bohatstvím. Princezna Krasomila postupně poznává pravé životní hodnoty a díky lásce krále Miroslava se z ní stává lepší člověk. Toto poselství rezonuje s vánoční tematikou, kdy si připomínáme důležitost mezilidských vztahů a duchovních hodnot.

V kontextu vánočních filmů zaujímá Pyšná princezna výjimečné postavení také proto, že kombinuje prvky klasické pohádky s lidovou moudrostí a jemným humorem. Režisér Bořivoj Zeman dokázal vytvořit dílo, které ani po sedmdesáti letech neztratilo nic ze svého kouzla a každoročně přitahuje k televizním obrazovkám diváky všech generací. Film se stal součástí české vánoční tradice a společně s dalšími pohádkami vytváří nezaměnitelnou atmosféru českých Vánoc.

Význam Pyšné princezny v kontextu českých vánočních filmů podtrhuje i fakt, že se jedná o první československý film natočený na barevný materiál, což z něj činí technický i umělecký milník české kinematografie. Vánoční vysílání této pohádky se stalo rituálem, který spojuje rodiny a připomíná hodnoty, jež jsou s vánočními svátky neodmyslitelně spjaty.

Pelíšky

Film Pelíšky patří mezi nejoblíbenější české filmy s vánoční tematikou, přestože vánoční atmosféra tvoří pouze část jeho děje. Režisér Jan Hřebejk společně se scenáristou Petrem Jarchovským vytvořili nezapomenutelné dílo, které se odehrává na přelomu let 1967 a 1968. Příběh dvou rodin, Šebkových a Krausových, se stal kultovním snímkem, který si Češi oblíbili zejména během vánočních svátků.

Vánoční scény v Pelíškách patří k těm nejpamátnějším z celého filmu. Legendární moment, kdy pan Šebek rozdává plastové lžičky z NDR, které se následně ohýbají v horkém čaji, se stal jedním z nejcitovanějších momentů české kinematografie. Stejně tak scéna s gumovými řízky z hovězího masa, které rodina Šebkových dostala jako západní dárek, představuje dokonalou tragikomickou situaci typickou pro tehdejší dobu.

Vánoční atmosféra je ve filmu vykreslena s mimořádnou autenticitou, včetně dobových dekorací, zvyků a typického československého předvánočního shonu šedesátých let. Režisér mistrovsky zachytil kontrast mezi tradičním pojetím Vánoc a tehdejší politickou situací. Postavy ztvárněné Jiřím Kodetem, Miroslavem Donutilem, Simonou Stašovou a dalšími vynikajícími herci přinášejí do vánočního příběhu jak humor, tak hlubokou lidskou tragiku.

Film zobrazuje vánoční svátky jako období, kdy vyplouvají na povrch rodinné vztahy, generační rozdíly a politické názory. Scéna společného sledování pohádky Tři oříšky pro Popelku sice ve filmu není, ale vánoční večeře, rozbalování dárků a rodinná setkání tvoří důležitou kulisu pro vyprávění o době plné změn a nadějí.

Pelíšky se staly neodmyslitelnou součástí českých vánočních televizních programů a každoročně přitahují k obrazovkám statisíce diváků. Jejich obliba spočívá v dokonalém mixu nostalgie, humoru a lidského příběhu. Vánoční scény nejsou prvoplánově sentimentální, ale přesto dokážou vyvolat silné emoce a připomenout divákům jejich vlastní rodinné Vánoce.

Snímek zachycuje také specifickou vánoční výzdobu té doby - od klasických skleněných ozdob po typické československé vánoční řetězy. Kostýmy a rekvizity věrně ilustrují období konce šedesátých let, včetně tradičního vánočního cukroví, způsobu balení dárků a výzdoby domácností. Tento důraz na detail přispívá k celkové věrohodnosti filmu a vytváří působivý obraz českých Vánoc v době socialismu.

Přestože se film neomezuje pouze na vánoční tematiku, právě vánoční scény patří k těm nejsilnějším a nejvíce rezonujícím s českými diváky. Pelíšky se tak zařadily mezi klasická díla české kinematografie, která se stala nedílnou součástí vánočních tradic mnoha českých rodin.

Vánoční filmy jsou jako teplá náruč domova, kde se sny mění ve skutečnost a kde každý příběh končí šťastně. Jsou to okamžiky, kdy se celá rodina sejde u televize a společně prožívá kouzlo Vánoc skrze příběhy, které nás již tolik let provázejí

Doubravka Svobodová

Jak dostat tatínka do polepšovny

Film Jak dostat tatínka do polepšovny patří mezi oblíbené české snímky s vánoční tematikou, který natočila režisérka Marie Poledňáková v roce 1978. Tento snímek volně navazuje na předchozí úspěšný film Jak vytrhnout velrybě stoličku a opět sleduje příběh malé Lucie a jejího tatínka.

Vánoční atmosféra prostupuje značnou částí filmu, kde se děj odehrává během zimního období a vánočních svátků. Hlavní dějová linka se točí kolem vztahu mezi Lucií, jejím otcem Luboše Vrány a novou potenciální maminkou Annou. Malá Lucie, kterou brilantně ztvárnila Tomáš Holý, se snaží přimět svého tatínka k tomu, aby si vzal její oblíbenou učitelku Annu.

Ve filmu můžeme sledovat typické vánoční scény, jako je zdobení stromečku, rozdávání dárků a příprava na Štědrý den. Zvláště působivé jsou záběry zasněžených Krkonoš, kde se odehrává významná část příběhu. Vánoční atmosféra je umocněna překrásnou zimní scenérií horského prostředí, která dodává filmu neopakovatelné kouzlo.

Důležitou roli ve filmu hraje také hudba, zejména vánoční koledy a melodie, které dokreslují sváteční atmosféru. Scény z horské chaty, kde rodina tráví vánoční svátky, patří k nejpůsobivějším momentům filmu. Režisérka Marie Poledňáková dokázala mistrně zachytit kouzlo Vánoc očima malého dítěte, které touží po úplné rodině.

Film se stal nedílnou součástí českého vánočního televizního programu a pravidelně se vysílá během svátečního období. Jeho obliba nespočívá jen v vánoční tematice, ale také v citlivém zpracování mezilidských vztahů a rodinných hodnot. Diváky oslovuje především autentické herecké obsazení v čele s Františkem Němcem v roli tatínka, Janou Preissovou jako Annou a nezapomenutelným výkonem Tomáše Holého.

Snímek vyniká také svým humorným pojetím, které je typické pro tvorbu Marie Poledňákové. Komické situace vznikají především z Luciiny snahy dát dohromady svého otce s učitelkou Annou, přičemž používá různé, často velmi vynalézavé metody. Vánoční období ve filmu slouží jako dokonalé pozadí pro rozvíjející se romantický příběh a zároveň vytváří ideální prostor pro řešení rodinných vztahů.

Film obsahuje mnoho nezapomenutelných scén, které se divákům vryly do paměti, například lyžařské výlety, stavění sněhuláka nebo společné večery u krbu. Tyto momenty dokonale vystihují atmosféru českých Vánoc a rodinné pohody. Snímek tak představuje nejen kvalitní českou filmovou tvorbu, ale také věrný obraz českých vánočních tradic a zvyků.

Princezna se zlatou hvězdou

Mezi nejoblíbenější české vánoční pohádky bezesporu patří Princezna se zlatou hvězdou z roku 1959, kterou režíroval Martin Frič. Tento černobílý filmový klenot vypráví příběh princezny Lady, kterou ztvárnila nezapomenutelná Marie Kyselková. Děj se odehrává v zimním období, kdy království princezny Lady čelí hrozbě od zlého krále Kazisvěta, který si ji chce vzít za ženu.

Princezna Lada dostane od své kmotřičky kouzelný myší kožíšek, který ji pomáhá skrýt její pravou identitu. S jeho pomocí uniká před Kazisvětem do sousedního království, kde se vydává za chudou služebnou. Na hrudi má zlatou hvězdu, která prozrazuje její královský původ, ale díky kožíšku ji dokáže skrýt. V novém království potkává prince Radovana, kterého ztvárnil Josef Zíma, a mezi mladými lidmi postupně vzniká láska.

Film se stal tradičním vánočním programem českých televizí a generace diváků si jej oblíbily pro jeho poetickou atmosféru, překrásné kostýmy a nezapomenutelnou hudbu Dalibora C. Vačkáře. Zvláště působivé jsou scény na zasněženém nádvoří hradu, kde se princezna Lada skrývá pod myším kožíškem, ale i přesto její krása a ušlechtilost prosvítá skrz její prostý převlek.

Zajímavostí je, že Marie Kyselková se po natočení filmu stáhla z veřejného života a již nikdy nehrála v žádném dalším snímku. Její jediný filmový výkon však zůstává nesmrtelný a dodnes okouzluje diváky všech věkových kategorií. Pohádka vyniká také propracovanými dialogy a morálním poselstvím o vítězství dobra nad zlem, které je typické pro české vánoční pohádky.

Výprava filmu je na svou dobu velmi působivá, zejména královské kostýmy navržené Janem Skalickým, které dodávají pohádce na majestátnosti. Princezna Lada nosí nádherné šaty s motivem zlaté hvězdy, které se staly ikonickým symbolem této pohádky. Kontrast mezi honosným královským šatem a prostým myším kožíškem vytváří působivou vizuální metaforu.

V průběhu let se Princezna se zlatou hvězdou stala nedílnou součástí českých Vánoc a symbolem klasické filmové pohádkové tvorby. Její kouzlo spočívá v dokonalém propojení romantického příběhu, pohádkových prvků a zimní atmosféry. Film také vyniká kvalitním hereckým obsazením vedlejších rolí, kde excelují František Smolík jako král Hostivít a Martin Růžek v roli zlého Kazisvěta.

Pohádka obsahuje mnoho nezapomenutelných scén, jako je útěk princezny Lady v myším kožíšku zasněženou krajinou, její první setkání s princem Radovanem v královské kuchyni, nebo závěrečný ples, kde se konečně odhalí její pravá identita. Tyto momenty se navždy vryly do paměti českých diváků a přispěly k tomu, že se film stal neodmyslitelnou součástí vánočního televizního programu.

Byl jednou jeden král

Pohádka Byl jednou jeden král patří mezi nejoblíbenější české vánoční filmové klasiky, která se pravidelně objevuje na televizních obrazovkách během vánočních svátků. Tento černobílý snímek z roku 1954 režiséra Bořivoje Zemana představuje adaptaci pohádky Boženy Němcové Sůl nad zlato. V hlavních rolích excelují Jan Werich jako moudrý, ale někdy svéhlavý král a Vlasta Burian jako jeho věrný rádce Atakdále.

Příběh vypráví o králi, který se rozhodne rozdělit své království mezi své tři dcery na základě toho, jak moc ho milují. Zatímco starší dcery otce zahrnují přehnanými lichůtkami, nejmladší Maruška, ztvárněná Milenou Dvorskou, odpovídá upřímně, že ho má ráda jako sůl. Král se urazí a Marušku vyžene z království, čímž odstartuje řetězec událostí, které vedou k poznání skutečné hodnoty soli i lidské moudrosti.

Film vyniká brilantním spojením humoru a moudrosti, které je charakteristické pro tvorbu Jana Wericha. Jeho nezaměnitelné slovní hříčky a filozofické průpovídky dodávají pohádce další rozměr, který ocení jak děti, tak dospělí diváci. Specifický humor vzniká také díky dokonalé souhře mezi Werichem a Burianem, jejichž společné scény patří k nejvtipnějším momentům filmu.

Vánoční atmosféra je ve filmu umocněna nádhernými kostýmy a výpravnou scénografií, která navozuje pohádkovou náladu. Zimní scenérie a zasněžená krajina dokreslují kouzelný charakter příběhu, což z něj činí ideální vánoční podívanou. Film obsahuje také řadu lidových prvků a tradic, které jsou s českými Vánocemi neodmyslitelně spjaty.

Významnou roli hraje v pohádce také morální poselství o hodnotě skromnosti, pravdomluvnosti a lásky. Maruščina upřímnost a čisté srdce nakonec triumfují nad přetvářkou a vypočítavostí jejích sester. Toto nadčasové poselství rezonuje s diváky i po desetiletích od vzniku filmu a činí z něj oblíbenou součást vánočního programu českých rodin.

Technické zpracování filmu na svou dobu vyniká kvalitní kamerou a propracovanými triky, které dodávají pohádce na kouzelnosti. Hudební doprovod skladatele Julia Kalaše podtrhuje dramatické i humorné momenty a vytváří nezaměnitelnou atmosféru. Původní černobílé provedení dodává snímku specifické kouzlo a nostalgický nádech, který je právě o Vánocích velmi působivý.

Film se stal nedílnou součástí české vánoční filmografie a pravidelně se vrací na televizní obrazovky během svátečního období. Jeho obliba přetrvává napříč generacemi a důkazem jeho kvality je skutečnost, že i současní diváci oceňují jeho nadčasové poselství, humor a filmařské zpracování. Byl jednou jeden král tak představuje dokonalé spojení vánoční pohádky, inteligentního humoru a moudrého ponaučení, které z něj činí jeden z nejcennějších klenotů české kinematografie.

Císařův pekař a Pekařův císař

Mezi tradiční české filmy, které se často vysílají v období Vánoc, patří legendární dvojfilm Císařův pekař a Pekařův císař z roku 1951. Ačkoliv se nejedná o typický vánoční film v pravém slova smyslu, stal se nedílnou součástí českého televizního vysílání během vánočních svátků. Tento historický snímek režiséra Martina Friče s nezapomenutelným Janem Werichem v dvojroli císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje přináší divákům pohádkovou atmosféru staré Prahy, která dokonale ladí s kouzelným vánočním časem.

Film vypráví příběh prostého pekaře Matěje, který se nápadně podobá samotnému císaři Rudolfu II. Děj se odehrává na císařském dvoře v době, kdy alchymisté hledají kámen mudrců a elixír mládí. Magická atmosféra rudolfínské Prahy, tajemné alchymistické laboratoře a mystické prvky vytváří specifickou náladu, která se výborně hodí do období Vánoc, kdy lidé více než jindy touží po kouzlech a zázracích.

Vánoční tradice promítání tohoto filmu se utvářela postupně během desetiletí. Televizní stanice jej pravidelně zařazují do svého programu během svátečních dnů, kdy celé rodiny tráví společný čas u televizních obrazovek. Kombinace historického prostředí, humoru, napětí a fantazie vytváří ideální podívanou pro sváteční chvíle. Werichův osobitý projev, jeho nezaměnitelný humor a moudrost v obou rolích přispívají k tomu, že film oslovuje diváky napříč generacemi.

Výpravná scénografie, kostýmy a kulisy dokreslují atmosféru rudolfínské doby a vytvářejí pohádkový svět, který je divákům během Vánoc obzvláště blízký. Příběh o spravedlnosti, lásce a moudrosti obsahuje mnoho nadčasových poselství, která rezonují s vánoční tematikou odpuštění a dobra. Scény z pekařské dílny, kde Matěj peče své vyhlášené housky, navíc připomínají vánoční pečení a domácí pohodu.

Film se stal součástí české kinematografie a kulturního dědictví, přičemž jeho pravidelné vánoční vysílání představuje jednu z mnoha tradic, které české rodiny dodržují. Společně s dalšími klasickými snímky vytváří neodmyslitelnou součást české vánoční televizní nabídky. Mistrovské herecké výkony, propracovaný scénář a nadčasové poselství zajišťují, že si film i po více než sedmdesáti letech od svého vzniku nachází nové diváky a udržuje si své kouzlo. Vánoční období je ideální příležitostí pro sledování tohoto filmu, který v sobě spojuje historickou přesnost s pohádkovou fantasií a vytváří tak jedinečný divácký zážitek pro celou rodinu.

Šťastné a veselé

České vánoční filmy patří k neodmyslitelné součásti svátečního programu a film Šťastné a veselé z roku 2006 se řadí mezi ty méně známé, ale přesto významné snímky s vánoční tematikou. Tento poetický příběh režiséra Karla Janáka vypráví o několika rodinách, jejichž osudy se protnou během štědrovečerního večera. Film zachycuje atmosféru současných Vánoc se všemi radostmi i starostmi, které tento sváteční čas přináší.

V centru děje stojí mladá rodina s malým synem, která se potýká s každodenními problémy a hledá skutečný význam Vánoc. Hlavní postavy ztvárňují Táňa Pauhofová a Karel Roden, kteří svými přesvědčivými výkony dodávají příběhu na autenticitě. Paralelně sledujeme příběh osamělé starší paní, která nachází nečekané přátelství, a mladého páru řešícího vztahové peripetie přímo uprostřed vánočních příprav.

Film se vymyká tradičním českým vánočním pohádkám tím, že se zaměřuje na současnost a reálné problémy dnešních lidí. Zachycuje proměnu českých vánočních tradic v moderní době, kdy se původní duchovní rozměr svátků často ztrácí pod nánosem konzumu a spěchu. Přesto snímek neztrácí optimistický tón a víru v lidskou dobrotu a vzájemnou pomoc.

Režisér Karel Janák dokázal citlivě propojit několik dějových linek, které se postupně prolínají a vytváří komplexní obraz současných Vánoc. Kamera Martina Šece podtrhuje sváteční atmosféru pomocí teplých barev a měkkého světla, které evokují útulnost domova a vánoční pohodu. Hudební doprovod složený Ondřejem Brzobohatým kombinuje tradiční české koledy s moderními melodiemi, čímž vytváří působivý kontrast mezi tradicí a současností.

Významnou roli ve filmu hraje také Praha, která je zachycena jako magické město během vánočního času. Záběry osvětlených ulic, vánočních trhů a zasněžených památek vytváří nezaměnitelnou kulisu pro odvíjející se příběhy. Film reflektuje i současný trend návratu k tradičním hodnotám, kdy mladá generace znovu objevuje kouzlo společně stráveného času, domácího cukroví a rodinných rituálů.

Šťastné a veselé není jen dalším vánočním filmem do počtu, ale představuje důležitou sondu do života současné české společnosti během nejvýznamnějších svátků v roce. Ukazuje, že i přes všechny změny a modernizaci zůstávají Vánoce časem, kdy lidé hledají cestu k sobě navzájem a uvědomují si hodnotu mezilidských vztahů. Film tak důstojně navazuje na tradici kvalitních českých snímků s vánoční tematikou a přináší svěží pohled na to, jak současní Češi prožívají vánoční svátky.

Nesmrtelná teta

Mezi nejoblíbenější české pohádky s vánoční atmosférou patří bezesporu Nesmrtelná teta z roku 1993, kterou režíroval Zdeněk Zelenka. Tento výjimečný snímek se stal nedílnou součástí českých vánočních televizních programů a každoročně přitahuje pozornost diváků všech věkových kategorií. Film vypráví příběh o odvěkém souboji mezi Životem a Smrtí, přičemž hlavní zápletka se točí kolem nesmrtelné tety, která představuje zosobnění samotné Smrti.

V hlavní roli exceluje Jiřina Bohdalová jako teta Závist, která společně se svou sestrou Lakotou, ztvárněnou Stellou Zázvorkovou, osnuje intriky proti mladé lásce. Příběh se odehrává v kouzelném prostředí, kde se prolíná reálný svět s nadpřirozenem, což vytváří dokonalou vánoční atmosféru plnou magie a tajemství. Filmová výprava a kostýmy patří k nejvydařenějším v historii české pohádkové tvorby, přičemž zejména šaty nesmrtelné tety se staly ikonickými.

Děj pohádky se soustředí na mladého prince Matěje, kterého ztvárnil Filip Blažek, a jeho lásku k prosté dívce Marušce v podání Barbory Kodetové. Jejich vztahu však stojí v cestě nejen rozdílné společenské postavení, ale především intriky nesmrtelné tety, která se snaží zabránit štěstí a lásce v jakékoliv podobě. Významnou roli ve filmu hraje také postava Života, kterou ztvárnil Eduard Cupák, jenž představuje protiváhu k temným silám reprezentovaným tetou Závistí.

Film vyniká propracovanými dialogy a hlubším filozofickým podtextem, který přesahuje běžnou pohádkovou tvorbu. Zabývá se věčnými tématy jako je láska, nenávist, život a smrt, přičemž tyto motivy zpracovává způsobem, který je srozumitelný dětem i dospělým. Zvláštní pozornost si zaslouží hudební doprovod od skladatele Zdeňka Merty, který dokonale podtrhuje atmosféru jednotlivých scén.

Nesmrtelná teta se natáčela na několika působivých lokacích, včetně hradu Křivoklát a zámku Ploskovice, což dodává filmu autentickou pohádkovou atmosféru. Speciální efekty, ačkoliv byly vytvořeny v době, kdy česká kinematografie neměla k dispozici nejmodernější technologie, působí dodnes překvapivě přesvědčivě a podporují magickou atmosféru příběhu.

Významným prvkem filmu je také jeho morální poselství o tom, že láska a dobro nakonec vždy zvítězí nad zlem a závistí. Toto téma je zpracováno s lehkostí a humorem, který je charakteristický pro české pohádky. Nesmrtelná teta se tak řadí mezi nejkvalitnější české vánoční filmy, které dokáží oslovit publikum i po mnoha letech od svého vzniku. Její každoroční vysílání během vánočních svátků se stalo tradicí, která přináší radost novým generacím diváků.

Pohádka o houslích a viole

V malebném prostředí českých hor se odehrává kouzelný vánoční příběh o mladém houslistovi Tomášovi, který zdědil po svém dědečkovi vzácné housle. Tento výjimečný hudební nástroj v sobě ukrývá tajemství staré více než sto let. Dědeček mu před smrtí prozradil, že housle mají kouzelnou moc, ale pouze o Štědrém večeru, když odbije půlnoc.

Tomáš žije se svou matkou v malé chalupě a každý den cvičí na housle, aby se stal stejně dobrým muzikantem jako jeho dědeček. Jednoho dne potká tajemnou dívku Aničku, která hraje na violu. Jejich společné muzicírování přináší do vesnice radost a štěstí, ale místní bohatý statkář Kramář jim jejich štěstí závidí. Rozhodne se proto, že udělá vše pro to, aby získal kouzelné housle pro sebe.

V předvečer Vánoc se Kramář vloupá do Tomášovy chalupy a housle ukradne. Anička, která má svou vlastní magickou violu, se společně s Tomášem vydává na dobrodružnou cestu, aby housle získali zpět. Během jejich putování zasněženou krajinou potkávají různé pohádkové bytosti - hodného vodníka, který jim ukáže cestu, lesní víly, které jim darují kouzelný smyčec, a moudrého havrana, jenž jim prozradí, kde Kramář housle ukrývá.

O Štědrém večeru, těsně před půlnocí, se Tomášovi s Aničkou podaří dostat do Kramářova sídla. Když hodiny odbíjejí dvanáctou, spojí sílu houslí a violy dohromady. Jejich společná melodie má tak mocnou sílu, že dokáže proměnit Kramářovo zkamenělé srdce. Statkář pochopí své špatné skutky a housle Tomášovi vrátí.

Vánoční kouzlo způsobí, že se celá vesnice promění v místo plné lásky a porozumění. Lidé začnou společně muzicírovat, zpívat koledy a radovat se z kouzelné atmosféry Vánoc. Tomáš s Aničkou zjistí, že pravá síla jejich nástrojů nespočívá v magii, ale v tom, jak dokáží hudbou spojovat lidská srdce.

Příběh končí velkým vánočním koncertem v místním kostele, kde Tomáš s Aničkou hrají společně na své nástroje a jejich melodie přináší radost všem obyvatelům vesnice. Kramář se stane jejich největším podporovatelem a založí v obci hudební školu pro děti. Od té doby se každé Vánoce ve vesnici konají kouzelné koncerty, při kterých housle a viola vypráví svůj příběh o lásce, odpuštění a síle hudby.

Tato poetická pohádka se stala součástí české vánoční filmové tradice a připomíná divákům, že skutečné kouzlo Vánoc spočívá v lásce, přátelství a schopnosti odpouštět. Příběh o houslích a viole tak představuje klasické vánoční poselství o vítězství dobra nad zlem a o tom, jak hudba dokáže měnit lidské životy k lepšímu.