Příběh písně Tahle jedna vteřina: Jak vznikl Müllerův hit

Základní informace o písni

Píseň Tahle jedna vteřina je jednou z nejznámějších skladeb slovenského zpěváka Richarda Müllera, která byla vydána v roce 1992 na albu 33. Skladba vznikla ve spolupráci s textařem Michaelem Žantovským, který napsal český text, a hudebním skladatelem Martinem Karvayem, jenž je autorem hudby. Tato emotivní balada se stala okamžitým hitem a dodnes patří mezi nejoblíbenější písně v České republice i na Slovensku.

Nahrávání probíhalo v bratislavském studiu pod producentským vedením Ivana Táslera. Na aranžmá se podílel Milan Vyskočáni, který do skladby zakomponoval charakteristické klavírní party a jemné smyčcové aranže. Délka skladby je 4 minuty a 38 sekund, což z ní činí jednu z delších písní na albu. Píseň je postavena na pomalém tempu s výraznou melodickou linkou, která graduje v refrénu.

Text písně pojednává o prchavosti okamžiku a důležitosti jednotlivých momentů v lidském životě. Ústřední motiv jedné vteřiny symbolizuje křehkost času a význam přítomného okamžiku. Müller v písni využívá svůj charakteristický hlasový projev, který dodává skladbě na autenticitě a emocionální hloubce. Interpretace je postavena na kontrastu mezi jemnými slokami a silnějším refrénem, kde zpěvák naplno využívá svůj hlasový rozsah.

Skladba byla původně vydána na CD a vinylu, později se objevila i na různých kompilacích a výběrových albech. V roce 1993 získala ocenění za nejhranější píseň v rádiích a stala se součástí pravidelného koncertního repertoáru Richarda Müllera. Videoklip k písni byl natočen v režii Petra Václava a zobrazuje zpěváka v minimalistickém černobílém provedení, což podtrhuje intimní atmosféru skladby.

Z technického hlediska je píseň nahrána v tónině G dur a využívá klasickou strukturu verse-chorus-bridge. Instrumentace zahrnuje kromě základních nástrojů jako klavír, kytara a bicí také orchestrální prvky, především smyčce, které dodávají skladbě na majestátnosti. Zvuková stopa byla masterována tak, aby vynikl Müllerův charakteristický vokál a zároveň byly zachovány všechny jemné nuance instrumentálního doprovodu.

Píseň se stala významnou součástí české a slovenské populární hudby 90. let a její popularita přetrvává dodnes. Je často hrána na různých rozhlasových stanicích a bývá pravidelně zařazována do různých hudebních anket a žebříčků. Její nadčasové poselství a kvalitní hudební zpracování z ní činí jednu z nejúspěšnějších československých písní své doby.

Rok vydání a album

Skladba Tahle jedna vteřina byla oficiálně vydána v roce 1994 jako součást významného alba L.S.D. od Richarda Müllera. Toto album představovalo významný milník v Müllerově kariéře a bylo nahráno ve spolupráci s producentem Milanem Cimfem v pražském studiu Propast. Album L.S.D. obsahovalo celkem dvanáct skladeb a Tahle jedna vteřina byla zařazena jako sedmá v pořadí. Nahrávání alba probíhalo během léta 1994 a finální mix byl dokončen v září téhož roku.

Skladba	Interpret	Album	Rok vydání	Délka
Tahle jedna vteřina	Richard Müller	Bioelektrovízia	1993	4:23

Album L.S.D. se stalo jedním z nejúspěšnějších počinů v Müllerově diskografii a získalo několik významných ocenění, včetně slovenské hudební ceny Aurel. Kromě Tahle jedna vteřina album obsahovalo další významné hity jako Nebude to ľahké a Rozeznávám. Celkový zvuk alba byl charakteristický kombinací rockových prvků s moderními elektronickými aranžmá, což bylo pro tehdejší československou hudební scénu poměrně průkopnické.

Vydavatelství BMG se rozhodlo vydat album jak na CD, tak i na vinylové desce, což v té době nebylo úplně běžné. První náklad čítal 50 000 kusů CD a 5 000 kusů vinylových desek. Tahle jedna vteřina se dočkala i samostatného vydání na propagačním singlu, který byl distribuován do rádií. Singl obsahoval kromě základní verze také instrumentální verzi a speciální rádiový remix.

Zajímavostí je, že původně měla být Tahle jedna vteřina vydána na Müllerově předchozím albu, ale producent Milan Cimfe přesvědčil zpěváka, aby skladbu ponechal pro L.S.D., kde by lépe zapadla do celkového konceptu. Toto rozhodnutí se ukázalo jako správné, protože píseň perfektně korespondovala s celkovou atmosférou alba. Album L.S.D. bylo nahráváno v období, kdy Richard Müller procházel významnou uměleckou transformací a experimentoval s novými hudebními směry.

Nahrávání probíhalo za použití nejmodernější dostupné techniky, včetně digitálního záznamu na zařízení Studer A820 a mixážního pultu SSL. Na albu se podílela řada významných hudebníků včetně Laca Lučeniče na kytaru, Marcela Buntaje na bicí a Juraje Buriana na klávesové nástroje. Masteringu se ujal renomovaný zvukový inženýr Adam Karlík ve studiu Bohemia Digital. Album bylo oficiálně pokřtěno na koncertě v bratislavském PKO v říjnu 1994, kde Tahle jedna vteřina zazněla poprvé naživo před publikem a okamžitě si získala přízeň fanoušků.

Autoři hudby a textu

Píseň Tahle jedna vteřina vznikla díky spolupráci několika významných osobností československé hudební scény. Hudbu k této skladbě složil Richard Müller společně s Michalem Kocábem, který je známý především jako frontman skupiny Pražský výběr. Jejich společná práce na melodii přinesla charakteristický zvuk kombinující prvky popu a sofistikovaného rocku, který se stal pro tuto skladbu nezaměnitelným.

Text písně napsal Ivan Tásler, frontman slovenské skupiny IMT Smile, který dokázal vystihnout hloubku emocí a existenciálních témat, jež jsou pro Müllerovu tvorbu typické. Tásler při psaní textu vycházel z osobních zkušeností a pozorování mezilidských vztahů, což dodalo písni autentický rozměr. Jeho poetický přístup k textařině se dokonale propojil s Müllerovou schopností interpretace.

Na aranžmá skladby se podílel Andrej Šeban, který do písně vnesl charakteristické kytarové prvky a pomohl vytvořit její finální zvukovou podobu. Šebanův přístup k aranžím je známý svou precizností a schopností vytvořit působivé hudební struktury, což se v této skladbě výrazně projevilo. Producent Miro Žbirka také významně přispěl k finálnímu zvuku skladby, když dohlížel na její studiové zpracování a mixing.

Zajímavostí je, že původní demo verze písně měla odlišnou strukturu a tempo. Během nahrávání ve studiu došlo k několika významným úpravám, které vedly k finální podobě skladby, jak ji známe dnes. Richard Müller, jako interpret a spoluautor hudby, měl klíčový vliv na tyto změny a jeho vize významně ovlivnila výsledný charakter písně.

Skladba byla zaregistrována u Ochranného svazu autorského (OSA) pod společným autorstvím všech zúčastněných tvůrců, přičemž rozdělení autorských práv odpovídá jejich podílu na vzniku díla. Tato spolupráce různorodých hudebních osobností přinesla jeden z nejúspěšnějších hitů v Müllerově kariéře, který se stal významnou součástí československé populární hudby devadesátých let.

Proces tvorby písně trval několik měsíců, během kterých autoři postupně dolaďovali jednotlivé části skladby. Původní nápad vzešel ze společného jamování Müllera s Kocábem, kdy vznikl základní melodický motiv. Ten byl následně rozpracován do plnohodnotné skladby s výraznou gradací a charakteristickým refrénem. Táslerův text prošel několika revizemi, než dosáhl své finální podoby, která dokonale korespondovala s emotivním nábojem hudby.

Hlavní téma a poselství skladby

Píseň Tahle jedna vteřina od Richarda Müllera se zabývá hlubokým existenciálním tématem pomíjivosti času a důležitosti přítomného okamžiku. Skladba reflektuje lidskou tendenci přehlížet význam jednotlivých momentů v životě a upozorňuje na to, jak často si neuvědomujeme hodnotu času, který právě prožíváme. Müller v textu poeticky zachycuje paradox, že právě jedna jediná vteřina může změnit celý život člověka, ať už k lepšímu nebo horšímu.

Ústředním motivem je myšlenka, že život se skládá z řady zdánlivě bezvýznamných okamžiků, které však mohou mít zásadní dopad na naši budoucnost. Autor se snaží posluchače přimět k zamyšlení nad tím, jak často procházíme životem bez skutečného uvědomění si přítomnosti, zatímco důležité momenty nám proklouzávají mezi prsty. Text písně obsahuje silný emocionální náboj, který se projevuje v melancholickém tónu a introspektivním pohledu na lidskou existenci.

Skladba také poukazuje na křehkost lidského života a nepředvídatelnost osudu. Müller prostřednictvím textu vyjadřuje, že i zdánlivě banální rozhodnutí nebo událost může způsobit řetězovou reakci, která dramaticky ovlivní náš další život. Toto poselství je umocněno jemnou, ale naléhavou melodií, která podtrhuje závažnost sdělení.

V písni se objevuje i téma nostalgie a vzpomínek, kdy autor reflektuje, jak jednotlivé vteřiny formují naši osobnost a životní příběh. Text pracuje s kontrastem mezi zdánlivou bezvýznamností jediné vteřiny a její potenciální monumentálností v širším kontextu života. Müller tak vytváří působivou metaforu pro komplexnost lidské existence a význam každého prožitého okamžiku.

Důležitým aspektem skladby je také její univerzální platnost - každý posluchač si v ní může najít vlastní interpretaci a vztáhnout ji ke svým osobním zkušenostem. Text neposkytuje jednoznačné odpovědi, ale spíše vybízí k osobní reflexi a zamyšlení nad vlastním životem. Píseň tak působí jako memento mori moderní doby, připomínající nám důležitost vědomého prožívání přítomnosti a hodnotu každého okamžiku.

Skladba v sobě nese i určitou výzvu k aktivnímu přístupu k životu - nabádá posluchače, aby si více všímali jednotlivých momentů a uvědomovali si jejich potenciální význam. Toto poselství je zvláště aktuální v současné uspěchané době, kdy mnoho lidí žije v neustálém spěchu a často zapomíná na důležitost přítomného okamžiku. Richard Müller tak prostřednictvím této písně vytváří působivou reflexi lidské existence a připomíná nám, že život se skládá právě z těchto jednotlivých vteřin, které společně utvářejí náš životní příběh.

Hudební styl a aranžmá

Píseň Tahle jedna vteřina se vyznačuje charakteristickým melodickým pop-rockovým aranžmá, které dokonale podtrhuje emotivní vyznění skladby. Richard Müller zde využívá svůj nezaměnitelný hlasový projev, který se pohybuje v středních až vyšších polohách, přičemž v refrénech graduje do působivých vrcholů. Instrumentální složka skladby je postavena na výrazném klavírním doprovodu, který tvoří harmonický základ celé kompozice.

Výrazným prvkem aranžmá jsou syntetické smyčce, které dodávají skladbě orchestrální rozměr a podporují její dramatickou atmosféru. V pozadí lze zaznamenat jemné elektronické beaty kombinované s živými bicími, což vytváří charakteristický groove typický pro období 90. let. Basová linka je decentní, ale přesto důležitá pro celkovou strukturu skladby, poskytuje stabilní harmonický fundament.

Producent skladby zvolil vrstvené aranžmá, kde se postupně přidávají jednotlivé nástroje a vytváří tak dynamickou stavbu. V průběhu písně lze zaznamenat subtilní použití elektrické kytary, která dodává skladbě rockový nádech, aniž by narušovala její primárně popový charakter. Doprovodné vokály jsou použity střídmě, především v refrénech, kde podporují hlavní melodickou linku a vytvářejí harmonické tensiony.

Z hlediska struktury je píseň postavena na klasickém schématu sloka-refrén, přičemž každý refrén graduje do emotivního vrcholu. Zajímavým prvkem je bridge část, kde se mění harmonie a dynamika skladby se záměrně ztišuje, aby následný návrat do refrénu působil ještě intenzivněji. Müller zde pracuje s kontrasty, střídá intimnější pasáže s energickými momenty.

Zvuková produkce skladby odpovídá dobovým standardům 90. let, kdy se již běžně využívaly digitální technologie, ale stále se dbalo na organický zvuk živých nástrojů. Charakteristické je použití hall efektu na vokálech, který vytváří prostorový dojem a dodává Müllerovu hlasu větší hloubku. Mixáž jednotlivých stop je provedena s důrazem na srozumitelnost textu, přičemž instrumentální složky tvoří kompaktní celek, který nepřebíjí hlavní vokál.

V závěru skladby lze zaznamenat postupnou gradaci, kde se prolínají všechny použité nástroje a vokály do mohutného finále. Tato kompoziční technika podtrhuje emocionální vyznění textu a vytváří působivý závěr, který zanechává v posluchači silný dojem. Celkově lze říci, že aranžmá Tahle jedna vteřina představuje vyváženou kombinaci popových a rockových prvků, která perfektně slouží emotivnímu sdělení písně a Müllerovu charakteristickému vokálnímu projevu.

Úspěch v hitparádách a ocenění

Píseň Tahle jedna vteřina se okamžitě po svém vydání v roce 1994 stala jedním z největších hitů Richarda Müllera. V československých hitparádách se držela na předních příčkách po dobu několika měsíců, přičemž v české hitparádě ESO se umístila na prvním místě celkem šestkrát za sebou. V slovenské hitparádě Top 20 dosáhla druhého místa a udržela se v první desítce po dobu 14 týdnů. Významného úspěchu dosáhla skladba také v prestižní hitparádě Slovenská dvanástka, kde se držela na špici po dobu devíti týdnů.

Píseň získala několik významných ocenění, včetně Zlatého slavíka v kategorii Píseň roku 1994, což bylo pro Müllera mimořádným úspěchem, jelikož se jednalo o jeho první vítězství v této prestižní anketě. Na předávání cen Akademie populární hudby získala skladba ocenění za Nejlepší skladbu roku a také za nejlepší videoklip. Richard Müller díky této písni obdržel také ocenění Grand Prix Radio v kategorii Zpěvák roku.

Úspěch skladby se projevil i v prodeji nosičů. Album 33, na kterém se píseň nachází, získalo platinovou desku za prodej více než 50 000 kusů jen v České republice. Na Slovensku album dosáhlo dokonce dvojnásobné platiny. Samotný singl Tahle jedna vteřina se stal nejprodávanějším singlem roku 1994 v obou zemích a dodnes patří mezi nejstahovanější skladby Richarda Müllera na digitálních platformách.

Píseň se pravidelně umisťuje na předních příčkách různých retrospektivních žebříčků a anket o nejlepší československé písně 90. let. V roce 2004, deset let po vydání, získala speciální ocenění za dlouhodobý přínos české populární hudbě. Skladba se také často objevuje v různých kompilacích nejlepších českých a slovenských hitů a je pravidelně hrána v rádiích obou zemí. Podle statistik ochranného svazu autorského patří mezi nejhranější české písně v rádiích od svého vydání až do současnosti.

Významným uznáním bylo také zařazení písně do výběru sta nejvýznamnějších českých populárních skladeb 20. století, který sestavila odborná porota hudebních kritiků a muzikologů v roce 2000. V anketě posluchačů Českého rozhlasu Hit století se umístila na 15. místě, což je vzhledem k silné konkurenci písní z celého století mimořádný úspěch. Píseň se také dočkala mnoha coververzí od různých interpretů, což jen potvrzuje její nadčasovou kvalitu a význam pro českou populární hudbu.

Videoklip a jeho režie

Videoklip k písni Tahle jedna vteřina byl natočen pod režijním vedením Františka Výrostka v roce 1994. Režisér se rozhodl pro minimalistické pojetí, které dokonale koresponduje s intimní atmosférou skladby. Klip byl natáčen v prostorách starého industriálního objektu na okraji Bratislavy, kde tmavé prostředí a surové betonové stěny vytvářely působivý kontrast s jemnými záběry na Richarda Müllera.

V průběhu videoklipu se střídají detailní záběry na zpěvákovu tvář s širšími záběry prostoru, přičemž dominantním prvkem je hra se světlem a stínem. Kameraman Ján Ďuriš využil především přirozené světlo pronikající vysokými okny, které vytváří dramatické světelné efekty. Richard Müller je ve videoklipu zachycen převážně v černém oblečení, což podtrhuje celkovou melancholickou atmosféru.

Zajímavým režijním prvkem je postupné zpomalování záběrů, které symbolicky odkazuje na text písně o zastavení času v jedné vteřině. Výrostko pracoval s několika vrstvami obrazu, kdy se některé scény prolínají a vytvářejí tak snový efekt. V pozadí lze spatřit rozmazané siluety hudebníků, kteří se objevují a zase mizí, což vytváří dojem určité nedosažitelnosti a pomíjivosti okamžiku.

Postprodukční zpracování videoklipu bylo na svou dobu velmi pokrokové. Použití speciálních filmových filtrů a jemné obrazové manipulace dodaly klipu charakteristický vizuální styl devadesátých let, který však působí nadčasově i dnes. Režisér se rozhodl nezahrnout do klipu žádné narrative prvky či příběhovou linku, místo toho se soustředil na vytvoření specifické atmosféry, která podporuje emocionální vyznění písně.

Celý videoklip byl natočen během jediného dne, přičemž finální sestřih trval téměř dva týdny. Výrostko později uvedl, že právě práce na tomto videoklipu patřila k jeho nejoblíbenějším projektům. Důraz byl kladen na zachycení autenticity Müllerova projevu, proto většina záběrů vznikla během prvních několika pokusů. Režisér se snažil vyhnout přílišné stylizaci a nechal vyniknout přirozenou charismu interpreta.

V závěrečné sekvenci videoklipu se objevuje symbolický motiv zapadajícího slunce, jehož paprsky pronikají skrz industriální architekturu. Tento záběr se stal jedním z nejpamátnějších momentů klipu a dokonale vystihuje melancholickou náladu celé skladby. Videoklip byl poprvé odvysílán v československé televizi a okamžitě si získal pozitivní ohlasy jak od diváků, tak od hudebních kritiků.

Koncertní provedení a živá vystoupení

Richard Müller pravidelně zařazuje píseň Tahle jedna vteřina do svých koncertních vystoupení již od jejího vzniku v roce 1994. Skladba se stala jedním z nejvýraznějších momentů jeho živých představení a publikum ji pokaždé očekává s velkým nadšením. Během koncertních provedení Müller často upravuje aranžmá písně, aby vytvořil intimnější atmosféru, přičemž někdy využívá pouze klavírní doprovod, jindy zase plnou kapelní sestavu.

Významným milníkem v koncertní historii této skladby bylo vystoupení na velkém open-air koncertu na Václavském náměstí v Praze v roce 1996, kde píseň zazněla před více než 100 000 diváky. Emotivní provedení této balady tehdy zanechalo v posluchačích hluboký dojem a významně přispělo k její popularitě. Richard Müller při této příležitosti předvedl jeden ze svých nejpůsobivějších vokálních výkonů.

V roce 2000 byla skladba součástí turné Konec světa, kde získala nové orchestrální aranžmá. Symfonické provedení dodalo písni další rozměr a ukázalo její versatilitu. Na koncertech během tohoto turné Müller často prodlužoval instrumentální části skladby a experimentoval s různými hudebními prvky, což vedlo k vytvoření několika unikátních live verzí.

Zajímavostí je, že při některých vystoupeních Richard Müller před samotným provedením písně vypráví příběh o jejím vzniku a inspiraci, což ještě umocňuje emotivní působení skladby na publikum. Na akustických koncertech, které začal pořádat od roku 2005, dostala píseň intimnější podobu s důrazem na text a Müllerův charakteristický vokální projev.

V rámci výročních koncertů k 25 letům své sólové kariéry v roce 2010 představil Richard Müller speciální verzi písně s gospelových sborem, která se setkala s mimořádným ohlasem. Toto provedení následně zařadil do programu několika významných festivalových vystoupení. Na koncertech často dochází k spontánnímu zapojení publika, které zpívá refrén společně s interpretem, což vytváří jedinečnou atmosféru.

V posledních letech Müller experimentuje s různými hudebními aranžmá této skladby, včetně jazzových úprav a elektronických prvků. Píseň zazněla také na několika benefičních koncertech, kde její emotivní náboj perfektně zapadl do kontextu charitativních akcí. Na vánočních koncertech bývá skladba často uváděna v speciální sváteční úpravě, která podtrhuje její melancholickou náladu.

Během pandemie covidu-19 Richard Müller uvedl několik online streamovaných koncertů, kde Tahle jedna vteřina patřila k nejžádanějším skladbám. V této době vznikla také akustická verze natočená v domácím prostředí, která získala velkou popularitu na sociálních sítích a ukázala, že píseň funguje i v minimalistickém provedení.

Každá vteřina je jako malý příběh, některé jsou jako tahle jedna, co navždy změní tvůj svět

Radmila Kovářová

Spolupráce s dalšími umělci

Richard Müller během nahrávání skladby Tahle jedna vteřina spolupracoval s několika významnými osobnostmi české a slovenské hudební scény. Klíčovou postavou při vzniku této písně byl především Ondřej Soukup, který se podílel na hudební produkci a aranžmá. Soukup, známý svou precizní prací a citem pro detail, dokázal skladbě vtisknout charakteristický zvuk, který perfektně doplňoval Müllerův jedinečný vokální projev.

Na textu písně spolupracoval Michael Žantovský, který dokázal vystihnout hloubku emocí a životních momentů, jež skladba zachycuje. Žantovský, známý především jako diplomat a překladatel, prokázal při psaní textu mimořádný cit pro poezii a schopnost zachytit prchavost okamžiku, což dokonale korespondovalo s Müllerovým interpretačním stylem.

V nahrávacím studiu se při realizaci skladby sešla řada vynikajících instrumentalistů. Na klávesové nástroje hrál Martin Kratochvíl, jehož jazzové cítění dodalo skladbě specifickou atmosféru. Kytarové party nahrál Andrej Šeban, dlouholetý spolupracovník Richarda Müllera, který svým charakteristickým stylem významně přispěl k výslednému zvuku skladby.

Významnou roli při nahrávání sehrál také zvukový mistr Milan Cimfe, který dokázal všechny hudební složky perfektně vybalancovat a vytvořit působivý mix. Jeho práce na finálním zvuku významně přispěla k tomu, že se skladba stala jedním z nejúspěšnějších hitů Richarda Müllera.

V doprovodných vokálech se objevily hlasy Lenky Nové a Jany Kratochvílové, které svými harmoniemi podtrhly emotivní vyznění skladby. Jejich pěvecký přínos byl pro celkové vyznění písně zásadní, zejména v refrénech, kde jejich hlasy vytvářely působivý kontrast s Müllerovým charakteristickým projevem.

Při živých vystoupeních Richard Müller často spolupracoval s různými hosty, kteří skladbě dodávali nové interpretační rozměry. Mezi nejvýznamnější patřila duetová provedení s Lucií Bílou, která se několikrát objevila jako speciální host na Müllerových koncertech. Jejich společné provedení Tahle jedna vteřina patřilo vždy k vrcholům večera.

Na videoklip k písni dohlížel režisér F. A. Brabec, který vytvořil působivou vizuální podobu zachycující atmosféru skladby. Brabcova režijní koncepce pomohla písni získat ještě větší popularitu a videoklip se stal jedním z nejúspěšnějších v Müllerově kariéře. Spolupráce s Brabcem pokračovala i při dalších projektech, což svědčí o tom, jak úspěšná byla jejich společná práce na Tahle jedna vteřina.

V průběhu let se na různých remixech a nových verzích skladby podíleli další producenti a hudebníci, kteří přinášeli nové pohledy na tuto píseň. Každá nová interpretace přitom ctila původní myšlenku a emocionální náboj skladby, což svědčí o kvalitě původního materiálu a respektu, který k němu umělecká komunita chová.

Význam písně v kariéře Richarda Müllera

Píseň Tahle jedna vteřina představuje jeden z nejvýznamnějších milníků v kariéře Richarda Müllera. Skladba, která vyšla v roce 1994 na albu 33, se stala okamžitým hitem a dodnes patří mezi nejžádanější písně na Müllerových koncertech. Její význam však daleko přesahuje pouhý komerční úspěch. Pro samotného interpreta znamenala zásadní umělecký průlom a definovala nový směr jeho tvorby.

V době vydání písně procházel Richard Müller složitým obdobím osobního i profesního života. Tahle jedna vteřina se stala jakýmsi symbolem jeho transformace z popového zpěváka v respektovaného hudebního umělce. Text písně, který napsal společně s dlouholetým spolupracovníkem Jánem Štrasserem, reflektuje hluboké existenciální témata a osobní prožitky, což bylo pro tehdejší populární hudbu poměrně neobvyklé.

Skladba významně ovlivnila i Müllerův přístup k dalšímu hudebnímu směřování. Po jejím úspěchu se začal více soustředit na propracovanější texty a komplexnější hudební aranžmá. Producentsky se na písni podílel Martin Moric, jehož citlivý přístup k instrumentaci dodal skladbě charakteristický zvuk, který se stal inspirací pro mnoho dalších českých a slovenských hudebníků.

V kontextu české a slovenské hudební scény devadesátých let představovala Tahle jedna vteřina významný posun od běžné popové produkce k sofistikovanějšímu pojetí populární hudby. Píseň získala několik významných ocenění a pravidelně se umisťovala na předních příčkách hudebních hitparád. Pro Müllera znamenala také důležitý krok k získání respektu hudební kritiky, která do té doby jeho tvorbu často považovala za příliš komerční.

Význam písně se projevil i v dlouhodobém horizontu. Stala se vzorem pro následující generace hudebníků a textařů, kteří se snažili propojit komerční úspěch s uměleckou hodnotou. Richard Müller díky ní upevnil svou pozici jako jeden z nejvýznamnějších představitelů československé populární hudby. Skladba také pomohla definovat jeho charakteristický interpretační styl, který kombinuje emotivní přednes s důrazem na textovou složku.

V současnosti je Tahle jedna vteřina považována za jednu z nejdůležitějších písní české a slovenské populární hudby 90. let. Její nadčasovost se projevuje nejen v tom, že ji stále hrají rádia, ale především v tom, jak rezonuje s posluchači různých generací. Pro Richarda Müllera představuje tato skladba vrchol jeho uměleckého snažení a důkaz, že i v rámci populární hudby lze vytvořit dílo s trvalou hodnotou a hlubším poselstvím.